Jak jsem (asi) prohrál život

Dlouho jsem tu nebyl. Nikdo to možná ani nepostřehl, ale ono hlavně nebylo o čem. Nebo se mi nechtělo, nevím. To není podstatné. Teď si asi řekneš podle nadpisu: „Ježíši, zase bude fňukat nad něčím, jako bych neměl/-a svých problémů dost.“

Ale není to tak docela tak. Poslouchej:

Existuje film, jmenuje se Sedmá pečeť. Starý, černobílý, Bergmanův. V něm se vrací křižácký rytíř domů z války a potká Smrt, se kterou začne hrát šachy, a to o nic menšího, než o svůj život. Jinak než v tom už totiž nenachází smysl, když vidí všude kolem ten rozvrat a zmar. Jednou spolu tak sedí při hře a rytíř si všimne, jak Smrťák zálibně pohlíží na rodinu středověkého kejklíře, která se utábořila nedaleko nich. Rytíři okamžitě dojde, co ten významný pohled znamená a jakoby náhodou vyruší svého protihráče (a tím vlastně poskytne kejklíři čas k útěku a záchraně) tím, že s hranou nešikovností převrhne šachovnici. „Tím jsi prohrál svůj život,“ klidně řekne Smrťák. A rytíř na to stejně klidně, že jako jo, že teď, když pomohl kejklíři, že konečně našel smysl života a klidně ať se děje, co chce.

Vedle postele mám šachovnici a na ní jsem včera hrál nějakou partii podle záznamu (není to podle mého k ničemu, ostatně jako většina věcí, které teď plynou kolem mne). Nedohrál jsem ji a usnul. Vím jen, že se mi zdálo cosi o nějaké lokomotivě a asi jsem chtěl za něco zabrat, nebo nevím co, zkrátka šachovnici jsem shodil a na podlahu se sypaly figury jedna za druhou. Pět hodin ráno, rachot, že to muselo vzbudit celé Lány i se Zemanem. Protože rodina samozřejmě ví a mých příhodách s pády, přišla se Eliška podívat, co se stalo, jako jestli už konečně… Musel to být strašný brajgl, protože za Eliškou se přišel podívat i Martin, kterého z klidu jinak nevyvede jen tak něco. Jestli měl masku z toho filmu, to si nepamatuji, ale pokýval hlavou a odešel. A teď kdo mi řekne, jestli jsem tak prohrál svůj život nebo jestli tu mám strašit dál?

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.