Postel jménem SATURN

Saturn je šestá planeta naší sluneční soustavy, pozoruhodná mnohými zajímavostmi, což však pro tuto chvíli není to nejhlavnější. Pro mne, pro toho v té době ani ne desetiletého kluka ze středoevropského města Kladna, je však, jak už tady na Pozorovatelně bylo řečeno, navždy jméno Saturn spojeno s fascinujícím strojem, dokonalým svým provedením a bezkonkurenčním svým výkonem. Pamatuji si, jak jsem tehdy vyjeveně zíral na mizerné obrázky poskakujícího Neila Armstronga po měsíčním povrchu v černobílé televizi z Tesly Orava a byť to bylo jak z jiného světa (vlastně to bylo z jiného světa), jak se mi pak dlouho zdálo o hřmících motorech Saturnu 5 a samozřejmě o tom, jak s tím kufříkem v ruce kynu davům z vrcholku té skvělé rakety a zejména Markétě Steinerové, kterou jsem tehdy nekonečně a beznadějně miloval. Možná, kdyby to tehdy šlo a kdyby to naši dovolili (nedovolili, ani jsem se neptal), možná, že bych se tehdy chtěl taky tak jmenovat (samozřejmě Saturn, nikoliv Markéta). Hm, hm – Saturn Fryč…

Prostě Saturn je síla a dokonalost a zázrak techniky, aťsi je dnes k vidění nejspíš už jen v nějakém muzeu.

Na přelomu roku a kolem vánoc jsem strávil nějaké chvíle po nemocnicích a tu a tam se pochvalně vyjádřil o elektricky stavitelných postelích. Nic jsem tím nemyslel, nicméně začátkem roku, kdy mívám narozeniny (které by se po pětapadesátce spíše než oslavou měly nazývat pietou), jsem v obálce dostal záhadný vzkaz, že „…přijedu v únoru!“. Nějak to uteklo, byl tu únor a on za dveřmi. Nebo spíš ona – postel zvaná Saturn. Možná se mohla jmenovat i Markéta, ale jednak by to blbě znělo, že si jdu lehnout na Markétu, a jednak a především, ta dokonalost se prostě nemůže jmenovat po žádné ženské, ale ani po nikom jiném – to je prostě Saturn (samosebou The Five). Umí všechno – naklápí se jinak k televizi, jinak na čtení, naklápí se na všechny strany, výšky a úhly. Vzbudí tě, když potřebuješ. Ráno ti uvaří kafe, jaké si řekneš. Nadávkuje ty jedy, co do mne ranhojiči rvou hlava nehlava. Vyvenčí Elišku a zažene od ní všechny lánské čokly, protože už zase hárá. Vytírá a luxuje. Že to není možné? U postele jménem Saturn? Ale jdi ty…l

Ani jsem se neptal, co ten zázrak stál, a myslím, že to radši vědět ani nechci, protože od ceny Saturnu se to asi bude lišit jen o drobné. Tohle všechno píšu mimo jiné i proto, že neumím normálně jít a normálně říci „Díky!“ těm, kteří si odpustili několikeré hory a letní dovolené až do smrti a kdoví co ještě jen a jen proto, aby si dědek mohl pohodlně protáhnout hřbet. Jen jednu starost mám teď navíc: Nevíte někdo, jestli se vyrábějí taky polohovatelné rakve? Jeden si rychle zvykne… Tuším, že se budou jmenovat Saturn Forever nebo podobně…

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.