1978

Vypadá to jako letopočet, ale není. Byl-li by, mohl by označovat třeba rok mojí maturitní zkoušky. Nebo by to mohl být třeba rok Vladimíra Remka, Karola Wojtyly nebo Menachema Begina, který ten rok pro výsměch celému světu dostal spolu s Anvarem Sadatem Nobelu cenu míru (kterou, pokud se nepletu, později stejně srandovně udělili dokonce i představiteli OOP Jásiru Arafatovi). Také byly po dlouhé době vystaveny české korunovační klenoty.

Jak už ale bylo řečeno, letopočet to není.

Ale cena to je. Nikoliv však Nobelova, je to cena v penězích. Včera jsem přišel v dobrém rozmaru do své oblíbené lékárny a paní lékárnice, sotva mne viděla, očividně ožila a odkvačela kamsi za regály. Když se opět objevila, táhla, seč mohla, za sebou paleťák s léky. S mými léky. Byla tam levodopa v několika preparátech, antidepresiva, cosi na spaní, anopyrin na ředění krve a něco, aby ten anopyrin nedělal v mých útrobách neplechu a snad i prostředky na tišení menstruačních bolestí.

V podstatě mohli ten den zavřít, protože roušky a další ochrany proti koronaviru vyprodali předevčírem a zbytek sortimentu jsem si odvážel já. Takže prodávat nebo vydávat mohli nanejvýš tak pastu na zuby.

A jak bystřejší tuší, to číslo – oněch 1978, to je doplatek v korunách. Ještě že v každé skupině léků musí být aspoň jeden, který je ze zákona bez doplatku, pro pacienta zadarmo. A štěstí, že jsou v té mojí pojišťovně samí lidumilové. Taky jsem tam mohl vypláznout skoro osmičku (tedy hypoteticky, kde bych tolik peněz vzal?! Jedině snad z prodeje těch klenotů…).

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.