Šašek a královna

Šel šašek světem a s šaškem šla světem, jak se ostatně patří, královna. Šašek nehleděl napravo nalevo, měl oči a uši jen k jejím službám, aby jí mohl splnit každičké přání, i ta maličká, ale i ta velká a úplně největší.

„Šašku, splníš každé, ale opravdu každé moje přání?“
„Každé, královno!“
„Och, jak jsi nudný“, řekla královna. „Zmiz mi z očí, šašku!“

A tak se také stalo. Bylo to poslední přání té hloupé královny. Od té doby si královny musí plnit svá přání samy a vlastně to tím pádem už ani žádné královny nejsou. Šašků by možná bylo dost, ale protože nejsou královny, nebyli by už šašci šašci, ale tajtrlíci.

A že je takový svět smutný? No to je. Kvůli královnám.
Nebo kvůli šaškům?
Nebo proto, že si už nikdo nic pořádného nepřeje?